Zrní & Poletíme?

Ač byl pošmourný a chladný úterní večer měl na tváři tajemný úsměv. Normálně by se těšil domů a mířil rovnou na šalinu, ale tentokrát to vzal pěšky a na "doma" ani nepomyslel. Nebyl to obyčejný úterní večer, nebyl to vůbec obyčejný večer. Mířil na Flédu, ono takřka poutní místo nejen Brněnských hudbychtivých občanů, ale také nejrůznějších přivandrovalců ze zbytku republiky (nejen české, ale i té druhé, přesčárové, Slovenské).
Pln očekávání vplul do průchodu ke klubu, kde však narazil na nekonečnou a jako natažený had ležící frontu. V této frontě se k němu připojila i ona a čekali spolu. Na štěstí (převážně jejich) se po chvíli ozval Securitář a prohlásil, že fronta je pro lidi bez lupenů, což oni nebyli a tak šli směle v před. Dost už o nich!

Proč tam šli? Co tam hledali? Proč stáli zbytečně frontu?

Ten večer se totiž na Flédě slétli Brněnští Poletíme? a sesypali se spolu s Kladenskými Zrní. Je až s podivem, že když se dvě takto odlišné kapely dají dohromady vznikne z toho tak jedinečný, neotřelý a naprosto správný hudební zážitek.

Zrní zahájilo se zpožděním způsobeným davem lidí, kteří čekali, zdali budou vůbec vpuštěni dovnitř, ale zahájili velkolepě a pak v tomto setrvali. Na pódiu se odehrávala nevšedně živá a přesvědčivá produkce. A že to byl zážitek jak akustický tak vizuální! Taneční kreace frontmana Honzy U., beatboxové vsuvky bubeníka Ondry S., neuvěřitelné (nebo přinejmenším těžko uvěřitelné) houslové variace Honzy F., spousta mlhy a světel, to vše dohromady okořeněno potleskem a zpěvem publika dalo hodinu a půl pečení se ve vlastní šťávě při tanci, poskakování či hopsání, především však skvělé zábavy a kvalitního poslechu a to i pro člověka, který se s touto kapelou setkal naživo poprvé a texty znal všeho všudy dva a pouze částečně.

Označil-li jsem začátek Zrňáckého koncertu za živý, tak nástup Poletíme? musím označit za živelný. Přesně tak jak se na tuto partičku sluší a patří. Neponechali nic náhodě a vypálili během svých cca 100minut mezi diváky (ačkoliv málo kdo se jen díval) či posluchače (ačkoliv málokdo jen poslouchal), zkrátka během svého vystoupení vypálili do roztancovaného davu všechny své pecky a pár nepecek (o to pestřejší celý koncert byl). Bohužel nevím, jaký byl závěr celého grandiózního večera, neb jsem se musel odebrat pryč dříve než-li tento večer stihl skončit. To však nezmění nic na tom, že jsem si užil perfektní dvojkoncert nabitý energií.

Jednoduše shrnuto: Zrní velmi mile překvapilo a Poletíme? nezklamalo.