Někde,
možná, že všude, se stala chyba. Něco, možná, že vše, se dnes nevyvedlo zcela
podle plánu. Sotva jsem k tomu učení dosedl, už abych se zase zvedal a jel
na oběd.
Jídlo… Člověk za něj utratí kvanta peněz a vynaloží nemalé množství energie
k jeho získání, přípravě a konzumaci. A připočteme-li čas nutný
k jeho získání, přípravě a konzumaci k času nutnému k odpočinku
po konzumaci (popřípadě k času strávenému umýváním nádobí) vyjde nám jasně
a zcela přesvědčivě najevo, že jídlo a spánek nám zabere 12 hodin denně, což je
přesně polovina časové kapacity dne! Je třeba něco omezit, ale omezíme-li
spánek, jsme celý den nevrlí, uzívaní a pracujeme (nebo se učíme) pomaleji.
Omezíme-li jídlo, jsme celý den nevrlí, vyhladovělí a bez energie a tím pádem
pracujeme (nebo se učíme) pomaleji.
Takže
jsem vysál (dvakrát), utřel nádobí, byl na obědě, nakoupil a tak by mi již
nemělo nic bránit v tom, abych se konečně dal do toho učení. Ještě udělat
jeden čaj, poznačit si útraty za poslední dny a taky bych mohl zalít květiny…
Konečně se dostávám k samotnému učení. Nemá to však dlouhého trvání a
nezanechá to v mé hlavě ani žádnou větší stopu. Je čas večeře. Zase to
jídlo…
Hned
po polknutí posledního sousta a uvaření dalšího čaje (ta Adjara je snad
zázračná) se do toho opět pouštím. Nezadržitelně se však blíží noc. Sotva
dodělám diferenciální rovnice s počáteční podmínkou (takže nic složitého
ani světoborného), je půl jedenácté a mi se začíná chtít spát. Ještě rychle
projdu příklady, poopravím chyby ve výpočtech a půjdu si dát sprchu. Půlnoc
minula a já konečně ulehám v náruč svých peřin.
Plán
na zítra zní jasně. Vstanu, nasnídám se a zkulturním, uvařím čaj a budu se učit…
23. ledna 2013
Žádné komentáře:
Okomentovat