Jack Kerouac - Dharmoví tuláci (Dharma Burns)

Dalším knižním zástupcem bude román Dharmoví tuláci od amerického spisovatele Jacka Kerouaca (1922-1969), který je jedním z hlavních představitelů tzv. Beat generation.

Román je inspirován skutečnými událostmi, které následovaly po Kerouackovu stěžejním díle Na cestě. Všechny postavy, jež se objevují (nebo jakkoliv jinak zasahují) do děje knihy mají předlohy ve skutečných lidech, kteří byli Jackovými přáteli nebo známými. Román je silně protkán budhismem, který Jacka velmi ovlivňoval a byl obecně rozšířeným mezi jeho přáteli a lidmi se kterými se stýkal nebo které potkával na svých cestách. Asi hlavním mentorem a učitelem byl Kerouackovi jeho blízký přítel Japhy Ryder (v reálu Gary Snyder), poloviční indián ze severu, student antropologie a zenový budhista, který na konci knihy odjíždí do Japonska, aby zde vstoupil do kláštera a mohl se plně věnovat studiu Buddhova učení. Kniha je (tak jako Na cestě) plná bláznivých výletů a večírků s alkoholem a marihuanou.

Příběh Dharmových tuláků začíná „v pravý poledne jednoho pozdního zářijovýho dne roku padesát pět“¹ zrovna ve chvíli kdy Ray Smith (Jack Kerouac osobně) naskakuje na nákladní vlak, který si to šine do Santa Barbary. Tam se Ray utáboří na pláži, kde si při sledování hvězd a zrnek písku z pláže začne pokládat nejrůznější zenové otázky, při nichž usne. Jeho prvním skutečným cílem je San Francisko, do kterého dojede ze své pláže na jeden jediný stop s krásnou blondýnkou na benzedrinu. Ve ‚Frisku‘ se setkává s Japhy Ryderem, který ho hned stáhne na první mejdan.

Japhy je Rayovým průvodcem celou knihou a jen díky němu Ray pořádně a doopravdy pronikne do zenového budhismu. Je to právě Japhy, kdo Raye naučí, že z „hory se prostě nedá spadnout“². To se stane při jejich výstupu na Matterhorn, který je jedním ze stěžejních bodů vyprávění a také Rayova (i Jackova) života. Díky (kvůli) tomuto výstupu si Ray pořídí kvalitní boty, pořádný batoh, spacák a zkrátka všechno důležité vybavení, které se mu nesmírně hodí při veškerém jeho následném putování Amerikou. Stejně tak je to Japhy, kdo Rayovi pomůže zařídit práci hlídače požárů na severu. O tom však později. Japhy je skutečným budhistou, který bydlí v malé chýši na kopci za jedním velkým domem. Vybavení jeho obydlí je skromné až klášterní. Na zemi slaměné rohože, police z bedýnek od ovoce a spousta knih. Jedná se převážně o japonská haiku a čínské texty, které Japhy ve volných chvílích překládá do angličtiny. Na polici nad vařičem má jen to nejnutnější k přípravě jídla a několik krabiček s kvalitním, sypaným zeleným čínským čajem.

Další velmi výraznou postavou v knize je Alvah Goldbook (Allen Ginsberg), který zde poprvé představí svou stěžejní báseň Kvílení. Ne že by v Dharmových tulácích bylo Kvílení publikováno, ale je zde především zmínka o onom večeru, kdy Goldbook svou báseň poprvé představil publiku. Stalo se to na čtení básníků v Gallery Six a podle všeho to bylo uvedení do světa, se vším všudy. „…kolem jedenáctý Alvah Goldbook četl a kvílel svou báseň ‚Nářek‘ a opile rozhazoval rukama, všichni řvali: „Jeď! Jeď! Jeď!“ (jako na jam session) a starý Rheinhold Cacoethes (Kenneth Rexroth), patron sanfranciský básnický scény, si blaženě utíral slzy.“³ Myslím, že tento útržek plně simuluje náladu a atmosféru onoho večera a také večerů ostatních. Spousta vína, poezie a dobré nálady.

Ale zpět k Rayovi. Zlomový okamžik v jeho životě se nezadržitelně blíží. Konkrétně se jedná o jeho práci jakožto požárního hlídače na hoře Pustý Štít (Desolation Peak). Tady bych si dovolil drobnou odbočku. O pobytu na této strážní vyhlídce píše Kerouac ve více svých knihách, ale český překlad je bohužel natolik rozdílný, že to vypadá jako by se Jack třikrát přestěhoval. Opak je pravdou. Jack Kerouac ve skutečnosti pracoval jako hlídač požárů na hoře Pustý Štít (Desolation Peak – tj. překlad z Dharmových tuláků) a nikoliv na hoře Pustina (Wasteland – tak by zněl originál překladu (Pustina) z knihy Osamělý poutník) ani na Hoře Zoufalství (Mount Despair – tak by zněl originál překladu (Hora Zoufalství) z knihy Andělé zoufalství, kterýžto překlad je také zkomolen, neboť originální název této knihy zní Desolation Angels tj. Andělé Pustiny jak je také pojmenováno původní české vydání této knihy, kterého se bohužel další vydání nedrží). Dalším faktem, hovořícím ve prospěch Pustého štítu je geografického rázu. Hora, na níž Jack slouží, má ležet východně od Ross Lake a jižně od Hozomeen Mountain. To splňuje jedině Desolation Peak a nikoli Mount Despair, neboť tento leží cca 35km vzdušnou čarou jiho-východo-východním směrem od našeho Desolation Peak. Takže bychom skutečně měli mluvit jen a pouze o Pustém Štítu.

Tak tedy na Pustém štítu, kde je Ray jako požární hlídka, je jen on, hory, sníh, lesní zvěř a pusto. Ano, musí každý večer ve stanovený čas hlásit vysílačkou, ale to je jeho jediný kontakt s lidmi. V čase, kdy nemusí hlídat jemu vymezený prostor pro pozorování, má čas na meditaci, přemýšlení, užívání si volnosti a klidu. Jeden večer jej sice navštíví medvěd a každou noc ho děsí mohutný Hozomeen, ale jinak má klid. Pravidelně se věnuje cvičení, což není v 1,860 m.n.m. zrovna nejsnadnější, a tím se udržuje v kondici.

Nakonec už jen toto: „…v souladu s Japhyho zvykem, vždycky pokleknul na jedno koleno a odříkal krátkou modlitbu k tábořišti, které jsme opustili, k tomu v Sieře a k těm ostatním v Marin,…,tak když jsem s báglem scházel z hory, otočil jsem se, klekl si na stezku a rozloučil se: ‚Děkuji ti, chato.‘“⁴

Všechny citace (1, 2, 3, 4) pocházejí z knihy Dharmoví tuláci, rok vydání 2008, ISBN 978-87-257-0061-7