Jon Krakauer - Útěk do divočiny (Into the Wild)

Neobyčejný příběh o zdánlivě obyčejném člověku, který se dobrovolně vzdá všech „vymožeností“ moderní doby, vzdá se „pohodlí“ a „skvělého“ života, aby byl svobodný a splnil si svůj sen. Utekl do divočiny.

Tato kniha vypráví silný příběh Christophera McCandlesse, který se rozhodl odpoutat se od civilizace, od „civilizované“ společnosti a odejít. Neutíká před žádnými problémy, před zákonem ani před svým životem. Není to ztroskotanec nebo hlupák. Úspěšně dokončil vysokou školu, odpromoval a rozhodl se odejít. Kniha je vlastně reportáží celého Christopherova putování, které bylo možno popsat jen díky výpovědi lidí, se kterými se Chris na své cestě setkal, z jeho sporadicky vedeného deníku, který byl nalezen a z nejrůznějších nápisů či vzkazů z míst kudy procházel. Podle knihy byl také natočen stejnojmenný film.

Dva roky kráčí po zemi. Nemá telefon, nemá bazén, nemá žádné domácí mazlíčky, nemá cigarety. Absolutní svoboda. Extrémista. Estetický cestovatel, jehož domovem je silnice. Utekl z Atlanty. Není cesty zpět, protože "Západ je nejlepší." A teď, po dvou letech potulování, přišlo konečné a největší dobrodružství. Vrcholná bitva, jež má zabít faleš uvnitř tebe a vítězně uzavřít duchovní pouť. Deset dní a nocí strávených v nákladních vlacích a stopováním jej dovedlo na Velký Bílý Sever. Už není otravován civilizací, před níž prchá, ale kráčí sám do země, v jejíž divočině se ztratí.

- Alexander Supertramp, květen 1992

Po promoci Chris věnoval své peníze charitě, nasedl do svého auta a odjel. Byl nucen své auto nechat uprostřed pouště, neboť se mu vybila baterka a nebylo možné nastartovat. Nechal ho tedy přikryté plachtou s klíčky, vzkazem a penězi na novou baterii na sedadle a pokračoval dál pěšky a stopem. Zatím směřoval, kam ho zrovna napadlo, ale hlavní cíl byl jasně a neochvějně vytyčen. Aljaška. Aljaška kam se vypraví po dvou letech putování po celých Spojených státech s krátkou zastávkou v Mexiku.

Nemělo by smysl zde popisovat celou Chrisovu cestu (pardon, cestu Alexandra Supertrampa, což byl Chrisův pozdější pseudonym, kterým završil své odpoutání se od minulosti), neboť to je nejlépe si přečíst v knize, kde jsou navíc uvedeny všechny okolnosti a já nechci okleštěně nakousávat to, co jiný napsal uceleně a provázaně, byla by to škoda. Důležité je říci, že na své cestě pozná spoustu lidí, které výrazně ovlivní a kterými bude ovlivněn. Všichni mu svým způsobem pomohou dostat se až na Aljašku (ať už tím, že ho zaměstnají, nebo mu dají důležité vybavení a především rady).

Chris byl již dlouho před svou cestou unavován současnou konzumní společností, od které nakonec utekl. Hodně četl a rád si vypisoval, nebo označoval myšlenky v knihách obsažené, se kterými se ztotožňoval, se kterými souhlasil a které žil, nebo později žít chtěl. Mezi autory, kteří ho provázeli při škole i na cestě patří Tolstoj, Dostojevský, London, Thoreau a Corso. Jeho postoj k životu budoucímu (po návratu z Aljašky) asi nejlépe vystihuje text zvýrazněný v jedné Tolstého knize nalezené v „Magickém autobuse“.

„Zažil jsem toho hodně, a teď si myslím, že vím, co je potřebné k dosažení štěstí. Poklidný život v ústraní na venkově, s možností být užitečný lidem, kterým není těžké udělat dobrou službu a kteří na to nejsou zvyklí. A práce, o níž člověk doufá, že může být užitečná. Pak odpočinek, příroda, knížky, hudba, láska k bližnímu. To je moje představa štěstí. A pak, navrch všeho, ty jako družka, a možná děti. Co více si může srdce muže přát?"

-Lev Nikolajevič Tolstoj

Když se Chris konečně dostane na Aljašku a jde sám, bezcílně divočinou „rovnou za nosem“ narazí na „Magický autobus“, kde se rozhodne na pár dní zůstat. Je to jeden z autobusů z Fairbanks, které zde byly zanechány k přespávání lovců a stavitelů Stampede road. Původně plánovaných pár dnů, se protáhne na celý jeho pobyt na Aljašce, neboť záhy pochopí, že tento úkryt mu poskytne více bezpečí, než jeho malý stan. Živí se lovem drobných ptáků a veverek, sběrem rostlin a kořínků a rýží, kterou si jako jedinou potravinu přinesl (vzal si sebou dvou kilový pytlík). Když se zabydlí, začne prozkoumávat blízké i vzdálené okolí, čte a píše. Zvěře ale ubývá (ne, že by všechnu vybil, ale roční doba pokročila) a Chris výrazně hubne. Rozhodne se odejít, vrátit se zpět k rodině, protože si uvědomí, že to pro co sem přišel, již našel a uvědomí si, že člověk může být šťastný jen tehdy, může-li své štěstí s někým sdílet. Když však dojde k řece, kterou přebrodil při cestě k autobusu, zjistí, že je natolik rozvodněná, že není možné ji žádným způsobem překonat, je uvězněn v divočině. Přičteme-li k jeho velmi aktivnímu trávení času (lov a průzkum krajiny si žádá spoustu času, ale především fyzických sil) postupně se snižující příjem potravy, nemůžeme se ztrátě hmotnosti divit.

Chris nakonec umírá vyhladověním a vyčerpáním ve svém spacáku na palandě v autobuse. O dva týdny později jej naleznou lovci, kteří náhodou procházejí kolem. Jeho rodiče se vše dozvídají až po několika dnech, kdy se polici podaří tělo identifikovat, zjistit, kdo a odkud byl a zkontaktovat je.

Kniha není jen inspirována skutečnými událostmi, kniha je sama tímto skutečným životním příběhem. Autor tento příběh rekonstruuje a podává jej v ucelené formě tak, jak se pravděpodobně odehrál. Pravděpodobně proto, že myšlenky a pocity, které si Chris nezapsal, nebo o nich nemluvil s lidmi, které po cestě potkal, umřely spolu s ním. Tuto knihu mohu každému rozhodně doporučit, protože jde o silný a velmi zajímavý příběh.